Jako mladistvý čtenář jsem se začetl do autobiografie Annie Sullivanové. Byla to výjimečná žena, která vynesla Helen Kellerovou z temnoty a ticha, do světa, který nám, kteří jsme obdarováni smysly sluchu a zraku, může zůstat velmi nepostižitelný. Její příběh mě silně ovlivnil a nasměroval mě k tomu, abych se stal učitelem těch, kteří potřebují světlo a zvuk v jejich životě.
Vzpomínáte na své dětství a na to, co jste si tehdy přáli být? Možná jste snili o tom, že se stanete astronautem, prezidentem, hercem co získá nějakou cenu, nebo olympijským vítězem.
Helen Kellerová nám předává inspiraci a moudrost tím, že nám připomíná, že se nemáme modlit za úkoly, které jsou nás příliš jednoduché, ale za ty, které vyžadují skutečnou sílu a vášeň. Je na nás, abychom s velkým odhodláním a touhou vykročili na cestu k našemu vzdálenému cíli, za kterým nás vede vaše srdce.
Nabízím další úvahu k tématu Helen Kellerové: Je třeba, abychom náš osud nehledali v budoucnosti, ale abychom jej objevovali v každičkém okamžiku každého dne. Náš život by měl být v harmonii s naším snem a našimi každodenními činy. Věřím, že síla a záměr, kterými žijeme každý den, nás povedou směrem k našemu osudu.
Začněte si klást otázku: „Jak mohu žít v souladu s mým osudem?“ Namísto toho, abyste okamžitě říkali „Nemohu to udělat,“ zkuste se ptát: „Jak to mohu udělat?“ Mějte víru v to, že žádný úkol není příliš velký, i když budete muset přizpůsobit jeho specifika. Věřte, že vše, co potřebujete, máte u sebe, a že vaše možnosti jsou neomezené.
Člověk mající srdce, které přijme každého pro to jaký doopravdy je, do nás vnáší pochopení, že jsme všichni cenní a jedineční. Každý z nás má svůj účel a osud. Pocházejí z našeho nitra a odrážejí se v každodenních činnostech, kterým se věnujeme. Můžeme to zvládnout, jsme silní, dostatečně velcí a nacházíme se v pravý čas na pravém místě.
Helen Kellerová, i přes svůj deficit sluchu a zraku, otevřela dveře světu a inspirovala nás k hledání svého osudu. Přijměte tuto vizi a vydejte se vstříc svému osudu!