Spalte lodě!

Jeden z klíčových faktorů, kterými lze dosáhnout úspěšného naplnění svých cílů, spočívá v nekompromisní eliminaci všech potenciálních únikových cest. Při konfrontaci s náročností a nejistotou, které v průběhu cesty ke stanoveným cílům nepochybně vznikají, je lákavé uchýlit se k již známým zónám pohodlí a bezpečí. K tomu, abychom se vyhnuli riziku zklamání a opuštění našich ambicí, musíme udělat maximum pro to, aby náš směr vpřed zůstával přímý a zároveň výrazně převažoval nad návratovou alternativou.

Během snahy o dosažení stanovených cílů je nutné zaměřit se na představu o výsledku, kterého chceme dosáhnout, a současně se vyhýbat pokušení návratu k již známým a pohodlným rutinám. Historie nám poskytuje inspiraci v podobě příběhu španělského conquistadora Hernanda Cortéze, který se při svém vylodění v Mexiku ocitl v situaci, kdy mu nebylo umožněno návratu ke španělské vlasti. Jedním z jeho prvních rozkazů svým mužům bylo spálit lodě. Tímto gestem demonstroval svoji neochvějnou oddanost cíli, který si předsevzal, a neumožnil žádný prostor pro zbabělé návraty. Toto radikální rozhodnutí a přístup byl impuls, který donutil Cortézovy muže soustředit veškerou svoji energii na úspěšné dokončení jejich mise.

Nenávratným uzavřením potenciální únikové cesty vytváříme skutečně motivační prostředí pro sebe samotné, které nám dodává sílu a touhu pokračovat v tvrdém boji, který bychom jinak mohli vzdát. Tento princip však vyžaduje obezřetný přístup; je třeba si uvědomit, že eliminace únikové cesty nemusí být spojena s lehkomyslným opuštěním plánování a rozvoje náležitých zásob a prostředků. V každém úsilí směřujícím k dosažení cíle se nesmí podcenit vážnost plánování a úmyslného řízení.

V nepředvídatelné krajině, kterou představuje cesta ke splnění stanoveného cíle, jsou rizika a výzvy neoddělitelnou součástí procesu. Přesto však můžeme být aktivními tvůrci svého osudu, kteří se vydávají za svými ambicemi s vědomím a pevným záměrem. Rozhodnutím uzavřít únikové cesty zajišťujeme, že naše odhodlání zůstane nepoddajné a naše kroky pevné. Přestože neexistuje způsob, jak úplně eliminovat rizika, můžeme je plánovat, aby byla ve prospěch našeho cíle. Důležité je podstupovat rizika s uvážením a s plánem, který má v záloze potřebné nástroje a zdroje.

Před rozhodnutím o uzávěru únikové cesty je nezbytné zajistit, že disponujeme zásobami a nástroji nezbytnými k dosažení stanoveného cíle. Například, v případě, že zvažujeme výpověď z pracovního místa, je nezbytné, abychom měli zajištěné prostředky a připravený plán přechodu, aby tato radikální volba mohla být prováděna s vědomím, že jsme připraveni na případné výzvy. Vytvoření spořicího účtu nebo využití přechodného zaměstnání, které slouží jako most k našim dlouhodobým cílům, poskytuje jistotu a umožňuje nám podstoupit riziko bez zbytečného nepřehledu.

Na závěr je tedy nutno říci, že klíčem k úspěchu je uzavřít všechny únikové cesty, ale zároveň mít jasné plány pro řešení rizik a zajištění zdrojů. Riziko je neodmyslitelnou součástí cesty ke splnění cílů, a proto je nutné ho plánovat a být připraven na nejistoty. Veškeré kroky směřující k cíli by měly být prováděny s pevným záměrem, který zůstane nepoddajný i tváří v tvář všech výzev.